Naše 5. výročí svatby v srpnu 2019 měl na starosti Myshák a byl z toho 13tihodinový trek velmi náročným terénem, vloženou feratou a 5 hodin bez vody. Od té doby ode mě slyšel, že to další strávíme celé ve vířivce. To by popravdě nebavilo ani mě, a tak jsem vymyslela něco vyváženějšího.
Michal dostal instrukce zabalit si na trek i na večeři v saku. Ráno jsme sedli do auta a vyrazili směr Brno. Myshák se těšil na Rakousko a věřil, že opravdu jedeme tam. Na sjezdu na Slavkov už ale bylo jasné, že destinace bude jiná. Přejeli jsme hranice a napojili se na slovenskou D1. Už začínalo být čím dál jasnější, že to asi budou Tatry, ale kde přesně? Projeli jsme kolem Liptovské Mary, která nás nalákala na vykoupání. Sedíme tam tak na břehu s pivem a Myshák říká, že tam vzadu, to by mohl být Chopok. Kde že? Jo tam, no, to by asi mohl. Vyrazíme od Mary a najednou už jedeme údolím směr Chopok!
Romantický víkend v hotelu Tri Studničky může začít. Po večeři soukromý wellness a pak už pomalu na kutě, abychom byli odpočatí na zítřejší program. Ráno vyrážíme přímo pod Chopok a lanovkou nahoru. Dole je ještě relativně hezky a občas i sluníčko, vrchol je ale v tak hustém mraku, že není vidět ani před sebe, k tomu veliký vítr. Nevadí, i tak si na vrchol vyběhneme a pak se občerstvíme v Kamenné chatě, kde obsluha každému tyká, protože tak to tam prostě chodí 🙂
Hřebenovka na Ďumbier je hodně větrná, zato mrakem už začíná být trochu vidět. Z vrcholu zahlédneme dokonce suťové pole pod ním 😃 Jakmile ale začneme klesat, vítr je pryč a mrak pomalu taky. Můžeme si tedy konečně užít krásný výhled, horské kvítí i maliny. A i faunu, to když jsem hůlkou málem bodla do zmije, vyhřívající se na kameni uprostřed cesty. Naštěstí jenom zdrhla do trávy. V jeden moment začíná být jasné, že původní trasu nestíháme, tak to bereme po modré sjezdovce přímo dolů a tím se dostaneme ke krásnému úplně novému hotelu Strachan. Dáváme pivo a naprosto prvotřídní halušky a bryndzovou natierku.
V hotelu nás pak čeká romantická sedmichodová večeře při svíčkách a před ní dokonce stíháme i saunu s ochlazením přímo v bystřině.
V neděli završíme pobyt snídaní do postele a pak vymýšlíme, kam se cestou domů stavit. Volba nakonec padla na Oravský hrad. Sice je tam poměrně hodně lidí, ale hrad je velký a tak se všichni tak nějak rozprostřou. A super je i appka s průvodcem přímo do mobilu.
