Když už tolik jezdíme, tak jsem si pořídila nové kolo. A to se musí hned pořádně otestovat. Má úplně jiný posed, než moje staré kolo, a navíc pedály SPD. Těch jsem se napoprvé bála, a tak Myshák vybral trasu z 95% po asfaltu, abych si lépe zvykla. O Brdech na kole navíc mluvíme už dlouho, tak na to byla přímo ideální doba. Ovšem překvapilo mě, že jsou to opravdu hory a ty kopce jsou vážně znát 😀
58,1 km, 4h39, převýšení 1143 m
Začali jsme tedy kousek za Dobříší a vyšlápli si na rozhlednu Studený vrch. Ta byla zavřená, tak jsme si tam dali alespoň svačinu a jeli dál. Následoval sjezd po pořádně rozbité asfaltce, byli jsme úplně naklepaní. V Hostomicích pak byla plánovaná zastávka v místním pivovaru, kde jsme dostali i spoustu jídla, hlavně výtečný nakládaný hermelín. Posilněni jsme pokračovali po silnici dál a za Jincemi jsme se vrátili zpátky do lesa. Cesta okolo stále funkčního posádkového cvičiště vedla pořád nahoru a dolů. Už to na mě začínalo být dost. Prohlédli jsme si bývalé vojenské letiště pod Hejlákem, které se vyznačuje mimo jiné tím, že má jako jediné místo široko daleko 4G signál 🙂
Dále jsme jeli prozkoumat dopadovou plochu Ťok, kde toho ale nebylo moc k vidění, až na vřesoviště, které se od okolní krajiny výrazně lišilo. Tady také došlo k mému prvnímu pádu kvůli nevycvaknutí boty z pedálu včas 😉
Celý den nebylo nijak zvlášť teplo, navíc trasa většinou vedla ve stínu stromů, ale v tomto okamžiku mi už byla opravdu pořádná zima a těšila jsem se, jak se ohřeju v autě. Nechala jsem tedy Mysháka na zahrádce v Obecnici a vyrazila napřed. Předjel mě už za Bratkovicemi 😀 Rychlý průjezd přes Pičín (Kozolí, Řitka) a pak už teplá huňatá mikina, kterou vozíme v autě. V noci jsme oba spali jak nemluvňata 😀
Podívejte se na naše další cyklovýlety: