Petrova Gora, určitě jeden z nejůžasnějších spomeniků na celém Balkáně. Ano, takovým libozvučným slovem se v srbochorvatštině označují pomníky. Věřte mi, že už jsme jich více než pár viděli. Jak tady v Chorvatsku, tak v Srbsku, Bosně a nakonec v Bulharsku, kde jsou jedny z nejmonumentálnějších. Navštívili jsme jich určitě už k dvaceti. Ale Petrova Gora mezi nimi ční. Proč? Čtěte dál…
Jako první se musím přiznat, že jsem tentokrát celkem podcenil přípravu, což nám zajistilo celkem solidní dobrodružství, ještě předtím než jsme vůbec socialistický masiv zahlédli. Ráno po nasednutí do auta jsem do Google map ledabyle zadal “Petrova Gora” a už jsme frčeli.
Po odbočení z hlavního, Čechy oblíbeného tahu “Přes Plitvická jezera vyvalit se na pláž” se kvalita silnice začala pomalu, ale vytrvale zhoršovat. Netrvalo dlouho, a cestu pomyslně přehradila značka zákazu vjezdu. Ovšem malá tabulka pod ní dodávala, že dále možno na vlastní nebezpečí, tak jsme si řekli, že to aspoň začíná být trošku zajímavé. Brzy jsme zjistili, co byl důvod toho neobvyklého dopravního značení. Cestu na několika místech zaplavila a lehce podemlela řeka po deštích, které trvaly několik předchozích dnů. Nicméně voda se valila víceméně pořád přes asfalt a naše auto, ač sedan, má pohon všech kol, tak jsme projeli dál bez problémů.
Dál nás navigace vedla odbočit z podmáčené, ale pořád asfaltky na lesní cestu. Nebylo nám to ani trošku divné. Zprvu velmi solidní suchá cesta se každým okamžikem zhoršovala, ale přece to tak blízko, 7km, sic, nevzdáme! Z úhledné dálnice lesem se skoro jako mávnutím kouzelného proutku stala rozbahněná dřevařská cesta. Ne neměli jsme traktor na těžbu dřeva, ale po zvednutí vzduchového podvozku jsme stejně pokračovali dál. Minuli jsme první policejní auto. Policajti na nás z dodávky odstavené u cesty jen dost divně koukali. O kus dál byl odstavený policejní džíp, tentokrát prázdný. Bylo nám to už trošku divné, ale v kopci v bahně se zastavit nesmí, pokud se člověk chce ještě rozjet a cesta byla už stejně moc úzká na otočení, tak jsme jeli stále dál. Za okamžik už náš další postup nekompromisně zastavila trojčlenná po zuby ozbrojená hlídka. Ne, nebyli to policisté ale chorvatská pohraniční patrola. Ne, dál rozhodně nemůžeme a co tu proboha vůbec pohledáváme? Nooo, Petrova Gora…. Hmmm, spomeník? No tak to jste úplně špatně. Tenhle kus pěkně vycouvejte, otočte se, zpátky až na asfaltku a doprava až nahoru.
Poučení, každý ze spomeníků byl plánován jako jakési poutní místo a ke každému vedla tehdy slušná nová silnice. Jeli jsme totiž na kótu Petrova Gora, místo k pomníku, který se oficiálně jmenuje Spomenik ustanku naroda Banije i Korduna. Pohraničníci hlídali Chorvatsko-Bosenskou hranici, která má celkem dost nelegálních přechodů.
Konečně jsme tedy dorazili na místo, kde jsme mohli být už hodinu a půl předem :). A bylo tedy rozhodně o co stát!
Nejdříve trocha historie, abychom měli trochu kontextu. Za druhé světové války bylo Ustašovské Chorvatsko loutkovým státem německé třetí říše. V okolí Petrovi Gory se ukrývali partyzáni a měli tu v lesích i ukrytou velkou nemocnici. V dobách největšího rozmachu tu bylo až 15 000 partyzánů.
Nicméně nakonec většinou srbští partyzáni byli objeveni a přemoženi Chorvaty a zmasakrováni, nebo posláni do koncentračních táborů. Překvapivě dobře ukrytá nemocnice nebyla nikdy prozrazena a objevena a operovalo se až do konce války.
Památník měl tedy vzpomínat na tyto události. Měl být otevřen na 40. výročí vzniku Národního Odporu, a to 4. července 1981. Nicméně stavba se zpozdila a byla nakonec otevřena s ještě nedokončeným interiérem 4. října téhož roku, a to na jiné výročí , tentokráte více spojené s vlastní Petrovou Gorou, a to 40. výročí otevření partyzánské nemocnice nedaleko odsud.
Mezitím zemřel Jugoslávský vůdce Tito, celá země se stala velmi nestabilní a také už pominula chuť budovat podobné pompézní pomníky. Interiér tak nebyl nikdy úplně dokončen. Navíc v roce 1991 se stal samotný spomeník místem bojů v rámci válek po rozpadu Jugoslávie. Nejdřív padl do rukou separatistické republiky Srbská Krajina, ale později se vrátil pod kontrolu Chorvatska po uzavření míru v roce 1995. Logicky, monument, který oslavoval srbské hnutí odporu, neměl pro Chorvaty žádný význam a úmyslně ho nechali chátrat.
Takže nájezdy sběračů kovů, vandalů a jiných existencí se velmi podepsali na celém objektu. Nerezové vnější panely na přístupných místech byly odmontovány a ukradeny. Později byla navíc na vrchol namontována BTS stanice mobilního operátora, což mnozí považují za zneuctění místa.
Vchod do budovy byl v době naší návštěvy 12/2019 zavařen autogenem a zazděn. Nicméně po chvíli váhání a obejití celého objektu jsme se odhodlali vyšplhat po konstrukci fasády s chybějícími panely do 2. patra, kde už byl vstup volný.
Konečně uvnitř! Nicméně po celou dobu celé místo působí hodně strašidelně a měli jsme oba husí kůží. Kapající voda, vítr a pohyb zbídačené stavby působí jako by se uvnitř někdo skrýval, chodil a číhal na náhodné návštěvníky, aby jim něco hrozného provedl… Proto jsme celou dobu byli velmi, velmi potichu a pohybovali jsme se rychle.
Po vnitřním nádherném betonovém točitém schodišti se dá dojít až úplně nahoru na střechu s vysílači. Schodiště připomíná Guggenheimovo muzeum. V budově jsou stále kabiny výtahů ve zbytcích šachet, zajímalo by nás kolikrát vůbec vyjely nahoru…
Je určitě škoda, že tak nádherný kus socialistické brutalistní architektury je ponechán svému osudu a pokud se něco nezmění, brzo podlehne zubům času a hlavně povětrnostních podmínek. Ještě větší škoda je, že kromě pár urbexářů a dobrodruhů je moc lidí už asi neuvidí.
Základní fakta
Název: Památník povstání lidu Kordunu a Banije (Spomenik ustanku naroda Banije i Korduna)
Místo: Národní park Petrova Gora, na východ od Vojnić, Chorvatsko
Rok dokončení: 1981 (10 let plánování a stavby)
Designer: Vojin Bakić (profilová stránka) & Berislav Šerbetić
Souřadnice: N45°18’58.6″, E15°48’17.6″ (klikněte pro mapu)
Rozměry: výška 37 m, šířka 40 m
Použitý materiál: Litý beton, výztuž, ocelový rám a nerezové desky
Stav: opuštěné, rozpadlé
- Vánoce na cestách 2019/2020 – mapa
- Vánoční roadtrip Balkán – fotky
- Vánoce na cestách 7
- Vánoce na cestách 6
- Vánoce na cestách 5
- Vánoce na cestách 4
- Vánoce na cestách 3
- Vánoce na cestách 2
- Vánoce na cestách 1
- Urbex v Bosně