Vánoce na cestách 7

V posledním článku jsme se dostali do Niše v jižním Srbsku. V Niši najdete jen pevnost s kompletním opevněním, kde uvnitř většinu plochy zabírá park. Dále můžete navštívit taky vkusný památník obětem koncentračního tábora, Bubanj. Jinak jsme ve městě neobjevili nic dalšího zajímavého, co se památek týká. Dýchla tam na nás ovšem ta známá srbská atmosféra, jakou jsme již znali z Bělehradu a kterou dobře vystihuje písnička od HarMálek Orchestr.

Nišská pevnost
Památník obětem koncentračního tábora

Na ulici jsme si ve stánku dali vynikající velkou plejskavici v housce, s výběrem spousty čerstvých doplňků, zeleniny, salátů a omáček. Bohužel brali jen hotovost, a my dináry na jeden večer nevybírali, ale pán ve frontě se nám hned ochotně nabídl, že nám vymění eura (a ještě v pro nás výhodném kurzu), abychom si tu místní delikatesu, na kterou se i v tom mrazu stála fronta, mohli dopřát. Pak jsme si už užili všechny přednosti našeho hotelového apartmá v hotelu Ambasador. Z jeho 13. patra byl úžasný výhled, a navíc se nám povedlo získat pokoj velikosti menšího bytu za extra nízkou povánoční cenu.

No nedali byste si hned taky?
Výhled z pokoje

Druhý den jsme pokračovali dál na sever a dali jsme si pauzu ve městě Smederevo. Na mapě to vypadalo jako fajn zastávka na oběd, město ale působí děsivě, je špinavé, s nízkým závojem smogu a zablácenou pevností u Dunaje, jehož vody nejsou přes ten smog ani vidět. Zrovna v pevnosti jsme ale byli svědky originální žádosti o ruku.

Žádost o ruku na srbský způsob

Nakonec jsme dojeli do Szegedinu, i když to nejdřív vypadalo, že noc strávíme na hranicích. Maďaři berou hlídání vnějších hranic EU opravdu vážně, a tak jsme tam v obří koloně strávili 2 hodiny. Každé auto kontrolovali opravdu velmi pečlivě. Když jste 15 minut jízdy od hotelu, je to celkem frustrující. Szegedin jsme si tedy prohlédli za tmy, v mrazivé mlžné noci měl ale krásnou mystickou atmosféru. Mimochodem, segedínský guláš pochází z Budapešti 😉

Dopoledne jsme si pak dopřáli relax v místních tradičních lázních. Všechny nápisy byly pouze v maďarštině, nic jsme se tedy o jednotlivých pramenech nedozvěděli. Bazény a vířivky jsme ale vyzkoušeli všechny a i vody z pramene jsme vypili několik kelímků. Takto krásně zrelaxovaní jsme se rozhodli změnit náš původní plán na přespání v Budapešti a místo toho dojet až domů už o den dříve. Cesta nebyla sice úplně hladká, zácpy v Maďarsku, sněžení za tmy na D1, ale byli jsme za to rozhodnutí rádi, mít ještě den na vzpamatování před návratem do práce se docela hodilo 🙂

Comments

comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.