67,53 km, 3:31:59 čistého času, celkově 10h30 – 20h, + 717 m, – 705 m, min. -7 mnm, max. + 107 mnm.
Po odpočinkovém dni v Gradu jsme si řekli, že tam přece nebudeme strašit 3 dny a dojedeme se podívat do Terstu. Mapa slibovala něco pod 60 km a mírné stoupání. Po těch 5 dnech jsme si říkali, že to bude brnkačka. Do Monfalcone opravu byla, pěkné cyklostezky mimo hlavní dopravu, místy ve stínu stromů. To jsme obzvlášť ocenili, protože bylo zase hrozné vedro.
V Monfalcone jsme se ocitli v moc příjemné Hanibal marině, kde jsme strávili nějakou tu chvilku a pár moc dobrých Paulanerů točených do keramiky jako v Mnichově. Pak ale začala druhá etapa.
Vedro, vedro, zase to zpropadený vedro. Nicméně, ani to nám nezabránilo ve “vylepšení” původní trasy výletem lehce do svahu za slovinské hranice. Navigace nás pak vedla na dálnici, i přes to, že jsme měli nastavená horská kola. Nevadí, objeli jsme to okolo.
Cesta do Terstu je nicméně opravdu otravná, alespoň na kole. Jede se po frekventované silnici, kde i přes to, že je hned vedle dálnice, jezdí i dost kamionů. A k tomu to zpropadené vedro. Za chvíli jsme byli šíleně přehřátí. Odbočili jsme tedy na pláž, která ale byla brutálně dolu. Potřebovali jsme ale nutně do vody. Bylo to moc fajn. Pak jsme si ale museli vynést kola nahoru po schodech a tak jsme se zpotili, že bychom se mohli jít koupat znovu. Šlápli jsme do pedálů a konečně dojeli do Terstu, rozpáleného velkoměsta. Každopádně prodloužení Alpe Adria do Terstu nemůžeme z cyklistického hlediska doporučit.