100,05 km, 4h41 čistého času, celkově 10:15h – 20:30h, + 1374 m, – 2017m, min. 111 mnm, max. 821 mnm.
Na tuhle část trasy jsme se těšili úplně nejvíc z celé cesty. Pontebbana. Magické slovo, jedna z nejlepších cyklostezek minimálně v Evropě. 40 km klesání po tělese bývalé železnice. Tunely, tunely, mosty, vodopády, výhledy do údolí a na alpské vrcholy. Co může být lepšího? Pro nás to každopádně byl zatím nejlepší cyklozážitek, Monča byla úplně nadšená a nevěděla, jestli mít větší radost z dechberoucích železničních mostů nebo z tunelů.
Naše očekávání se rozhodně vyplnila, bylo to nakonec ještě lepší. Po průjezdu tunelem, který vedl na krásný železniční most, který opět ústil do krátkého tunelu, se před námi objevilo bývalé nádraží, nyní bar a restaurace. Moc příjemné posezení.
O kousek dál jsme dojeli do hezké restaurace na oběd v obci Moggio Udinese. Schylovalo se zrovna ke konci světa, a tak to přišlo tak akorát vhod. Fičelo a bylo úplně černo, ale déšť pořád nikde. Nakonec jsme se ale dočkali a vzduch se konečně schladil ze 40 stupňů na sluníčku na zhruba 20.
Pak jsme se ještě stavili v obci Venzone, které zažilo největší slávu ve 13.st. , kdy se zde vybíralo clo za průjezd důležitou obchodní stezkou. V 70. letech 20. st. ale zemětřesení srovnalo město se zemí, celkový počet obětí byl kolem 3000, a pak bylo celé vystavěno znovu v původním stylu.
Dali jsme si tu jen mastnej toast a pívo v kavárně, kde měli z nějakýho důvodu jen turecké záchody, i když to byl podnik etnických Italů. Každopádně do toho toastu asi dali nějaké drogy, protože Monča poprvé ve svém životě nasadila naprosto zdrcující tempo, na rovině cca 36km/h, takže 35km do Udine byla nakonec jen otázka 1h30 jízdy. Dojeli jsme k hotelu a bylo nám líto, že tachograf ukazuje jen 98.5km, takže jsme ještě obkroužili centrum, aby ta stovečka padla 😁.