89,14 km, 4h24 čistého času, celkově 9h – 19h, + 940 m, – 771 m, min. 484 mnm, max. 777 mnm.
Třetí den začal poměrně v pohodě, cyklostezka se hezky vinula údolím a až na pár výjimek klesala. Podél řeky to pak svištělo krásně a za chvíli jsme byli ve Spittalu. Ten nás vůbec neoslovil, tak jsme rychle pokračovali dál až do Villachu. Tam jsme dorazili akorát na oběd, dali jsme si bismark, krevetky a jiné mořské potvory v Nordsee na náměstí. Vedro bylo opět úmorné, tachometr naměřil přes 39°C.
Na náměstí ale u kostela byly sprinklery, tak jsme se tam postavili a nechali se pořádně osvěžit. Pak jsme se vyškrábali na věž kostela sv. Jakuba, ze které byl výhled na celé město a i většinu údolí. Začalo být dusno a v dálce bylo vidět, že prší. Těšili jsme se, až to dorazí k nám, ale to se bohužel nestalo. Pak jsme se chtěli ještě schladit v kostele, ale tam bylo taky vedro.
Vyrazili jsme tedy z Villachu dál, cyklostezka se tu stáčí na západ a začal vát poměrně silný protivítr. To bylo hodně nepříjemné a jelo se hodně těžko. S vypětím všech sil jsem došlapala do vesnice, kde byl první otevřený podnik. Pondělí je totiž obyčejně zavírací den. Konečně jsme si tedy trochu odpočinuli a dostalo se i na vynikající domácí bublaninu s jahodami a kousky čokolády.
Pak už to bylo jen 14 agonických kilometrů do ubytování. Přejeli jsme hranice do Itálie, dali si první birra a už to nějak dokodrcali do Travisia.
Travisio se ukázalo jako moc malebné malé horské městečko. Dokonce překvapilo nekonformní kombinací rizota se špekem a borůvkami, která byla nečekaně vyvážená.
