Letošní Velikonoce jsme strávili v rumunském Banátu, hlavně v českých vesnicích. Nicméně, blízko po překročení srbsko-rumunské hranice za městem Nová Moldava (Moldova Nouă) jsme už od Dunaje zahlédli zbytky monstrózní stavby (staveb) na kopci. Neměli jsme tušení, co by to mohlo být. Ale to bychom nebyli my, abychom se další den nevydali na průzkum.
Prvním krokem bylo samozřejmě zjistit, o co se vůbec jedná, a jestli už je objekt opuštěný. Paní v hospodě v české vesnici Svatá Helena, kde jsme spali, prozradila, že se jedná už o dávno zavřený zpracovatelský závod k blízkým ohromným dolům na měděnou rudu.
Další den ráno jsme koumali, jak se tam dostat. Žádné jinak spolehlivé terénní mapy neukazovali žádnou cestu, a už vůbec areál samotný. Tak jsem vytyčil přibližný azimut a vydali jsme se nahoru autem po velmi offroad cestě. Naše Dacia Duster 4×4 se dlouho prala statečně, je přece na domácí půdě :-). Nakonec byla ale rozbahněná cesta po dešti a sněhu už příliš. Radši jsme ji odstavili u ústí tajemného tunelu, kudy jsme tušili, že vedl zásobníkový pás skrz kopec do závodu.
Vyndali jsme jednu čelovku a mobil, co kupodivu svítí o dost lépe, a neohroženě se vydali do podzemí. Bohužel, chodba byla dost vlhká a hlavně po pár set metrech jsme viděli značný opad materiálu ze stropu tunelu, tak jsme vyhodnotili další postup jako moc rizikový a vrátili se zpět, což se později ještě ukáže jako dobré rozhodnutí.
Vydali jsme se tedy přibližným směrem přes vrchol kopce. Jednou jsme se museli vracet, ale nakonec před námi dole vykoukl náš cíl. Z blízkosti vypadaly jeho zbytky ještě monstrózněji.
Objekty už jsou až na jediný (kterému zůstala neporušená střecha) ve velmi špatném stavu. Úpadek operací nastal tak nějak s pádem komunismu, poté si areál přehodilo několik firem s jakous- takou snahou o omezený provoz. Až ta poslední, účelově založená likvidační organizace ukončila veškerý provoz v roce 2009 a následně odmontovala a prodala všechny stroje, které ještě měly nějakou cenu. V roce 2011 následoval klasický nájezd partičky zlodějů šrotu, kteří odvezli přes 20 tun a hodně přispěli k dnešní neutěšené situaci.
Golgota byl jen zpracovatelský závod rudy přepravované z hlubinného dolu Suvarov a také blízkého ohromného povrchového dolu.
Oba už jsou dle mých informací v podobně neutěšeném stavu. Nicméně šachty hlubinného dolu prý ještě hlídá (či nedávno hlídala) dost ostrá ochranka a navíc sestup dolů do neudržovaného dolu nelze doporučit ani zkušeným jeskyňářům.
Celá situace znamená dva zásadní problémy pro celý region. Prvním je ztráta pracovních příležitosti, protože v regionu byly už zavřeny všechny doly, ať už z důvodů ekonomických či kvůli velkým problémům s bezpečností práce a ztrátami životů. Toto se bohužel týká i všech českých vesnic na Banátu, kde pro mladé není víceméně žádná práce, takže odcházejí nejvíce do Prahy, či pak do Bukurešti a Temešváru.
Druhý, a možná závažnější problém je ekologická zátěž. Všudypřítomný, velmi jemný toxický prach na haldách, v lomu i pod flotačním závodem na břehu řeky Dunaj, coby hranici mezi Rumunskem a Srbskem. Smrtící prach z těžkých kovů obsahuje měď, zinek, mangan a olovo z těžených rud a zamořuje při větru rozsáhlé okolí (včetně území Srbska hned za Dunajem). Stal se základem neutuchajícího sporu a diplomatického napětí mezi oběma státy a samozřejmě je trnem v oku i různých ekologických organizací.
Informace o historii celého komplexu jsem čerpal z pěkného obsáhlého článku na webu podzem.cz Expedice Banat2012, Nova-Moldava
Protože obrázek je více než tisíc slov, níže je plná galerie našeho průzkumu.
