O jednom dubnovém víkendu jsme kromě obědu u rodičů neměli žádný konkrétní plán, co budeme dělat. Bylo hezky, tak se nabízelo vyrazit někam na kole. Odpoledne jsme nad tím dumali na Náplavce, i s koly a v cyklistickém. Slunce klesalo, pomalu začínal večer, my seděli v Kayak Beach Baru, popíjeli pivko a užívali si téměř letní teplo. No a najednou zčistajasna přišel nápad a 15 minut nato jsme seděli ve vlaku směr Beroun. Bez čistého oblečení na druhý den, bez kartáčku, jen s koly a tím, co jsme měli na sobě.
Sehnali jsme si ubytování a vyrazili na večeři do Black Dog Cantiny. Bylo už později, a tak měli jeden volný stůl i bez rezervace. Při našich minulých návštěvách jsme si tu dávali pořád jen burrito, tak jsme se tentokrát rozhodli vyměnit to za burger a byl vynikající. V baru jsme potom v našem cyklistickém outfitu byli trochu za exoty, no ale co 🙂
Hlavní důvod, kterým se Michalovi podařilo mě přesvědčit k tomuto spontánnímu kroku, byl ten, že můžeme ráno vyrazit na náš vybraný okruh o hodně dříve, a tím pádem budeme dříve i doma. V sedle jsme byli v 10:30…
Okruh jsme vybrali z knihy Na kole i pěšky po okolí Prahy a moc se nám líbil. Pro začátek sezony to bylo tak akorát. Z Berouna podél řeky do Hýskova, pak do táhlého, ale ne zas tak hrozného kopce do Chyňavy, která má krásnou náves a pyšní se partnerstvím s několika obcemi v severní Itálii v okolí Lago di Garda. V obci Podkozí jsme se pak potkali téměř se všemi cyklisty, kteří ten den na tuto cestu vyrazili, v příjemné restauraci Srub s hezkým posezením a milou obsluhou. A taky vynikající polévkou.
Pak nás čekal sjezd po asfaltce k říčce Loděnice a dále jejím údolím v opravdu malebné scenérii. V civilizaci jsme se opět ocitli v obci Nenačovice, kde rozhodně stojí za návštěvu místní sklárna. Můžete tu pozorovat skláře, jak vytváří svá umělecká díla, a hádat, co z té rozžhavené skleněné koule asi bude. V našem případě se z ní po pár minutách vyklubal kohout. Mají i obchod, takže si třeba toho kohouta můžete i koupit domů. Vzhledem k omezené kapacitě našeho cyklistického nákladového prostoru jsme koupili jen malou drobnost a uháněli dál.
Ve Svatém Janu pod Skalou jsme si dali oběd. Díky bohu, že ještě není sezóna, jinak by to tu vypadalo asi jako na Čínské zdi. První dubnový víkend je tu ale moc hezky. Pak jsme se opět podél říčky Loděnice dostali až na známou frekventovanou cyklostezku podél Berounky. Tam jsme se rozhodli, že nemá cenu vracet se do Berouna, a vydali se do Prahy. Večerní návrat jsem si ještě zpříjemnila plavbou na přívozu, zatímco Michal zůstal v Černošicích na fotbal (Sparta-Slavia, to je přece povinnost 🙂 ).
Celkem jsme tedy sezonu zahájili krásnými 75 cyklokilometry.