Bělehrad, město piva a čevabčiči

Kam si zajet na víkend, pokud jste ve většině okolních měst už byli a do ostatních jsou moc drahé, žádné, či jinak k ničemu lety? Tuto otázku jsme položili sami sobě koncem října a odpověď se nakonec vyjevila vcelku sama, poletíme do Bělehradu!

O Srbsku sice nic moc nevíme, ale letí tam přímo Air Serbia z Prahy, navíc v super čas večer, letenka za dobrou cenu a pivo se řekne stejně jak u nás, tak co by se mohlo pokazit?

Srbsko je nám v některých věcech dosti podobné, v jiných naopak celkem exotické. Pojďme se aspoň na několik bodů, které nás zaujali, letem světem podívat.

Podobnosti:

• Počet obyvatel: Srbsko 7,2 miliónu, my  10,5 miliónu.
• Hlavní města: Praha 1,25 mil a Bělehrad 1,35 mil.
• Jazyky: Při snaze obou stran je základní domluva možná. Číslovky jsou skoro stejné, nejdůležitější nápoj světa již byl zmíněn a narazíte na mnoho dalších podobností.

• 

  Když je hezky a teplo, vše se děje venku u řeky, na lodích a náplavce, a také na zahrádkách u podniků po celém městě.

• 

  S tím souvisí pivo. Mají ho opravdu rádi a hojně ho konzumují, stejně jako u nás. Místní pivčo není vůbec špatné, zejména lahvový Lev a točené Nikšičko. Navíc skoro všude točí pivka naše, česká. Nejvíce Staráč, Kozel, ale narazili jsme i na Plzničku a Bernarda. Na nějaké pivní speciality, craft beer, či malé pivovary ovšem moc nenarazíte, ale ke dvěma opravdu zajímavým se ještě dostaneme.

• Slivka neboli šljivovica, jako u nás, či spíše na Moravě. Také všechny ostatní -ice. Například hruškovice je viljamovka.

• 

  Jídlo. Dost dlouho jsme byli součástí stejného mocnářství, Rakouska-Uherska, takže podobnosti jsou celkem jasné. Guláš, ano jistě. Čevabčiči pod místním názvem Čevab je ale naprosto luxusní, s vysušenou šiškou z naší školní jídelny plavající v plnotučné se tahle šťavnatá pochoutka s ajvarem (pálivý dip z rajčat) a kajmakem (měkký sýr) nedá vůbec srovnávat. Dále různé karbanátky a balkánská plejskavica.

• Dívky, slečny a mladé paní jsou stejně krásné jako u nás, v některých případech snad ještě krásnější!
• Je tu pro našince vcelku levno. Asi tak jako v Praze. Ubytování je ovšem ještě výrazně levnější.

Rozdíly:

• Naproti tomu chlapi, chlapci a muži, nejen dle názoru mé ženy, valnou většinou vypadají jak burani v teplácích či variace zemědělců po šichtě na poli. Ledvinka je tam zřejmě též stále velmi šik.
• Píča. Ne, opravdu nebudete za sprosťáky, pokud se té krásné dlouhonohé servírky zeptáte na bezalkoholnou piču. Jde totiž o nápoj, a to jakýkoliv.
• V Praze se třeba taky k ránu chodí spát. Ale to platí jen někdy, a když se obsluze zrovna výjimečně chce. Tady, všední den, běžná hospoda má otevřeno minimálně do jedné ráno, spíše do tří. V pátek a sobotu moc nevíme, tak dlouho jsme nevydrželi, mladistvá forma už je holt pryč.
• Dost baráků je hodně olezlých a prostě taková architektura jako v Praze a jiných evropských městech tam není. Nicméně zevnitř vypadají většinou o dost lépe než zvenku.
• Valná většina lidí je velmi milých a přátelských, ochotných pomoct jen tak i cizímu člověku. Po takové česky typické přednasranosti a zakaboněnosti ani stopa.
• Jsou to vcelku velcí nacionalisté. Asi tak jako Slováci. Tedy kdyby je někdo nedávno bombardoval za něco, o čem by byli skálopevně přesvědčeni, že je to vina Čechů.
• Abeceda. Jako u většiny lidí pod 35, má znalost azbuky je celkem chabá. Nicméně moje žena je na tom o dost lépe, tak jsme se protloukali víceméně bez problémů. Některé nápisy jsou v latince, ale těch je spíše méně. Naproti tomu, jídelní lístky jsou naštěstí skoro výhradně v latince.

Jak na to?

Dle nás jednoznačně na pohodu! Zapomeňte na turistické průvodce, seznamy nejlepších památek, tripadvisor a podobné. Nejlépe poznáte město a místní tak, že se budete tak trochu toulat, objevovat podniky, není vůbec naškodu i tak trochu zabloudit.

Dle nás a názorů místních obyvatel je absolutně nejlepší doba na návštěvu květen. Už je hezky, sedí se dlouho venku a noci jsou teplé, ale daleko do letních 40 stupňů a více, navíc s obrovskou vlhkostí. Přesto si myslíme, že je několik míst, které byste určitě minout neměli.

Pevnost Kalamajdan

Více než pevnost, je to vlastně veliký městský park s krásným výhledem na soutok řek Sávy a Dunaje. Vevnitř se nyní nachází tak protikladná místa jako zoo, omšelé vojenské muzeum, dinosauří park 🙂 a pomník vítězství nad Otomany. Právě zde se totiž odehrála velká bitva, která Turkům zabránila se zmocnit Vídně a potažmo celé Evropy.

Smokvica

Moc příjemný a velmi stylový podnik v centru, v blízkosti Kalamajdanu, s krásnou zahrádkou ve dvoře. Může se totiž stát, že po nějaké době budete mít všech těch karbanátků a čevabčiči plné zuby, tak přijde vhod moderní asijská fusion kuchyně v tomhle hipster podniku. Není úplně nejlevnější, ale za jejich červené kari by se dalo i zabít, asi nejlepší co jsem kdy jedl.

SAMO PIVO

 

 

 

 

 

 

 

Nejlepší místo pro pivního znalce v Bělehradu. Dvacet dva píp a stovky různých piv v láhvi. Super atmosféra a narváno, doporučujeme zakotvit na baru. Jediný problém, pivka jsou na Bělehrad dražší, v přepočtu cca 60-100 Kč.

Cevab kod dekija

Nejlepší čevabčiči, co jsme kdy jedli, za příjemných 80 Kč za 10 kousků. Je dosti možné, že na vás v hlubinách města číhá ještě lepší podnik, ale my jsme byli nadšeni.

The Black Turtle Pub 3

Malá hospoda s vlastním dobrým pivkem Černá želva, kterou jsme našli náhodně při hledání místa, kde se nasnídat. Ze snídaně nakonec sešlo, potom co jsme se zasekli v několika podnicích, ale dost jsme se pobavili při hraní na místním úžasně zábavném pinbalovém automatu Mousin’ Around.

blaznavac

Ano, tak trochu bláznivé místo s velkým šarmem. Super dekorace na zahrádce, mix kavárny s barem. Moc se tu nenajíte, ale na letní zevling venku s pitíčkem je to místo přímo ideální.

GENEX TOWER

Miluju tuhle budovu. Je to katedrála socialistického brutalismu. Bohužel, dovnitř se pravděpodobně nedostanete, budova nalevo, kde byly kanceláře firmy Genex, je dlouhodobě uzavřená a nyní slouží jen jako držák obřích bilboardů. V mrakodrapu (čti opravdu vysokém paneláku) napravo jsou běžné byty, tak by se snad s trochou štěstí a drzosti dalo vyjet výtahem někam nahoru. Bohužel, neměli jsme čas zkusit, tak snad příště… Uprostřed mezi nimi trůní vyhlídková restaurace zavřená už na počátku 90. let. Veliká škoda! Dokonce měla být původně otočná, ale v socialistickém bloku bohužel nebyly na motor za milión západoněmeckých marek peníze.

 

 

Comments

comments